Leopold Lojka
Leopold Lojka
* 17.9.1886 Telč – † 18.7.1926 Brno
řidič arcivévody a následníka trůnu Františka Ferdinanda d´Este
v okamžiku atentátu v Sarajevu dne 28. 6. 1914
národnost česká, státní příslušnost Rakousko-Uhersko
Leopold Lojka se narodil v rodině kočího Václava Lojky Marie Lojkové, rozené Jašové. V rámci povinné vojenské služby se zúčastnil císařských manévrů, konaných ve Velkém Meziříčí 8. a 9. září 1909; jako pozorovatelé a hosté hraběte Františka Harracha, majitele velkomeziříčského panství, zde byli přítomni rakouský císař František Josef I., německý císař Vilém II. a arcivévoda a následník trůnu František Ferdinand d´Este se svým styčným důstojníkem, arcivévodou Karlem Františkem Josefem (pozdějším císařem Karlem I.).
Po ukončení manévrů se v čase odpočinku vojska přihodila mimořádná událost: v noci z 10. na 11. září 1909 způsobilo světlo dálkového reflektoru splašení koní dragounského pluku. Leopold Lojka s nasazením vlastního zdraví i života splašené koně zastavil, uklidnil a získal si tak sympatie hraběte Harracha, který jej přijal do svých služeb.
Po uzdravení byl dragoun Lojka přeložen do zálohy a krátce nato jej hrabě Harrach doporučil pro absolvování řidičského kurzu ve Vídni. Leopold Lojka se tak stal profesionálním řidičem a ujal se Harrachova vozu Gräf und Stift Double Phaeton registrační značky A-III-118.
Roku 1914 obdržel hrabě Harrach rozkaz, účastnit se manévrů v bosenském Sarajevu a být se svým vozem i řidičem k dispozici generálnímu inspektorovi branných sil monarchie a následníkovi trůnu, arcivévodovi Františku Ferdinandovi d´Este.
Hrabě Harrach proto podnikl na svou dobu jedinečnou expedici po Evropě a s Leopoldem Lojkou za volantem dojel ze svého vídeňského paláce až do Sarajeva vlastním vozem. Cestovatelé opustili Vídeň 31. května 1914 ráno, svého cíle Sarajeva dosáhli po mnoha útrapách dne 18. června 1914.
Konec manévrů byl plánován na neděli 28. června 1914, tento den měl být vyhrazen pro slavnostní jízdu městem. František Ferdinand si s manželkou Žofií zvolil pro tuto vyjížďku právě Harrachův otevřený vůz s řidičem Lojkou.
A právě tato okolnost (společně s dalšími souhrami náhod) způsobila, že se Leopold Lojka jako zcela neznámý člověk podílel na běhu světových dějin a 1. světová válka tak začala prostřednictvím sarajevského atentátu přímo za jeho zády. Při soudním procesu s atentátníky rovněž vypovídal jako svědek, identifikoval Gavrilo Principa a okolnosti atentátu sám podrobně popsal v dodnes dochované rukopisné zprávě.
Krátce po vypuknutí války byl Lojka mobilizován a poslán do Mostaru, v roce 1916 byl převelen do Klosterneuburgu u Vídně, kde dle vlastního tvrzení působil ve službách císaře Karla I.
Dne 28. listopadu 1916 se Leopold Lojka oženil s Annou Lhotskou, narozenou v rakouském Zurndorfu. Z manželství vzešly dvě děti, starší František a mladší Alfréd. Po pádu monarchie se rodina nejprve pokusila uchytit existenčně ve Znojmě; dne 7. července 1920 obdržel Lojka koncesi k hostinské činnosti.
Lojkův další život však nebyl příliš šťastný, syn František pravděpodobně ve Znojmě zemřel, manželství s Annou bylo rozloučeno dne 28. prosince 1923. Anna se krátce nato znovu provdala za železničního úředníka Franze Karaska a odstěhovala se do Guntramsdorfu u Vídně. Syn Alfréd byl na základě rozhodnutí okresního soudu ve Znojmě a v Brně svěřen do péče otci, v době školních prázdnin pobýval u své matky.
Protože znojemská restaurace nepřinášela požadované zisky, přesídlil Lojka do Brna, kde se policejně přihlásil 21. srpna 1924.
Dne 7. února 1925 získal od města koncesi pro provozování restaurace na adrese Vranovská 19. Přestože byl dle vzpomínek pamětníků rázovitým krčmářem, vedení podniku zjevně nezvládal, nadělal mnoho dluhů a občas se v opilosti dopouštěl excesů a výtržností.
Jako opuštěný, zapomenutý a nemocný muž zemřel Leopold Lojka ve svém bytě nad restaurací dne 18. července 1926 v 18:30 hodin.
Brněnský novinář Rudolf Těsnohlídek vylíčil konec Lojkovy životní pouti v nekrologu, zveřejněném v Lidových novinách dne 28. července 1926, takto: „Hospodský ležel na posteli a jen se díval, kterak si hosté točí a pijí na jeho zdraví, leč chystal se již na prkno, jež znamená poslední cípek světa. Zemřel do tří dnů. Brno jeho smrt přehlédlo a kdyby nebylo obavy o pozůstalost, byl by si jí nevšiml snad nikdo kromě nejbližších sousedů a nejvytrvalejších hostí. Byla tedy povolána policie, aby pozůstalost uchránila, a tu se objevila hromada šperků, zdobených rozličnými korunkami a takto se rozvinul před zraky nezasvěcených fantastický obraz minulosti Leopolda Lojky, přímého svědka sarajevského atentátu.“
Leopold Lojka umíral s přesvědčením, že mohl zabránit vypuknutí první světové války. Řídil totiž automobil, v němž jel následník rakousko-uherského trůnu František Ferdinand d’Este, když byl na něj 28. června 1914 proveden atentát. Ač byl strůjce atentátu Gavrilo Princip řádně potrestán a zemřel na souchotiny v Malé terezínské pevnosti, byl Lojka do konce života přesvědčen, že mohl běh událostí změnit a těsně před osudným momentem nešlápnout na brzdu. Bezprostředně po atentátu podal barvité informace o celé události.
Leopold Lojka pak zaznamenal své vzpomínky do pozoruhodného osmistranného dokumentu. V záhlaví stojí, že jde o zprávu z 28. června 1914. Lojka tu popisuje to, co se v tento den, v Sarajevu, odehrálo.
Zatímco František Ferdinand d´Este směřoval se svojí chotí Žofií Chotkovou směrem do centra Sarajeva, na nábřeží stálo sedm atentátníků. Byl mezi nimi také Gavrilo Princip, ozbrojen byl poloautomatickou pistolí. V době sarajevského atentátu v roce 1914 nebylo Gavrilo Principovi ani 20 let.
Když automobil projížděl špalírem lidí, zpozoroval Lojka na pravé straně chodníku dva mladé hochy, kteří na automobil hodili bombu. Ta ale vybuchla na zemi a posádce automobilu se zázrakem nic nestalo. O to více je ale nepochopitelné, že následník trůnu místo toho, aby svou cestu Sarajevem okamžitě přerušil, rozhodl se jet dál. Jak je z Lojkovy zprávy patrné, výbuch silně poškodil automobil, který vůz s arcivévodou následoval. Šestnáct lidí bylo zraněno. Výbuch zasáhl i tříposchoďovou budovu, přičemž bomba vyhloubila půlmetrový kráter.
Ze zprávy Leopolda Lojky:
Vycházejíce z radnice řekla její výsost k jeho císařské výsosti: "Franci, nejedeme dál, nýbrž nastoupíme cestu zpět domů." Jeho císařská výsost přemýšlel několik minut a zeptal se, zda byl atentátník zatčen a kdo je a učinil ještě poznámku: "To je jistě nějaký anarchista, prosím, aby mi byla potom podána bližší zpráva". Obrácen ke své manželce řekl: "Sofie, jeď domů sama, já nemám žádný strach strachů", načež její výsost hluboce rozechvěna, a jsouc v obličeji velmi bledá, odpověděla "Franci, já tě nenechám samotného a jedu s tebou."
Lojka tedy pokračoval v cestě. V jednom okamžiku pak generál Oskar Potiorek Lojkovi přikázal, že má změnit směr. Lojka, který měl své tušení, poslechl, jak vzpomínal velmi nerad. Zastavil vůz.
Ze zprávy Leopolda Lojky:
Zastavil jsem auto, přehodil řízení na zpětný chod a chtěl jet zpátky. Náhle vyskočil ze špalíru, který tvořilo sarajevské obyvatelstvo, jakýsi mladý hoch, opřel se o záložní pneumatiku stojícího auta a vystřelil dvě rány. Vše bylo dílem jediného okamžiku, čemuž jsem bohužel nemohl zabránit. První rána zasáhla arcivévodu do krku, druhá střela šla skrze stěnu auto a vnikla její výsosti do břicha. Její výsost ještě řekla: "Franci, pečuj o naše děti," potom upadla do bezvědomí a klesla. Jeho císařská výsost vyňal ještě kapesník, držel ho na ústech, z nichž vycházela po kapkách krev, utřel se ještě a pak se zhroutil v bezvědomí.
Lojka pak co nejrychleji ujížděl, mezi špalíry vyděšených lidí, s bezvládným arcivévodou a jeho chotí k paláci Konak.
Ze zprávy Leopolda Lojky:
"Když jsem přijel ke Konaku, vyskočil jsem z auta a vynesl její výsost v bezvědomí do prvního patra (...) Arcivévoda byl také již vynesen nahoru a byl položen na divan v pracovně jeho excelence Potiorka....Hned nato se objevil domácí lékař jeho excelence Potiorka, který po důkladné prohlídce zjistil jen právě nastalou smrt u jeho císařské výsosti a po několika minutách konstatoval totéž u její výsosti. Bylo deset hodin 45 minut dopoledne. Jeho eminence římsko katolický biskup byl už tak zde a začal smutnou modlitbu. Všichni přítomní byli nejhlouběji otřeseni a žádné oko nezůstalo suché: odehrály se zde srdcervoucí scény, které nezapomenu, pokud budu živ."
Následky atentátu jsou všeobecně známé. Rakousko-Uhersko vyhlásilo válku Srbsku. Do světového konfliktu se postupně zapojily další evropské země. Později dokonce také Spojené státy americké a Japonsko. Na otázku, jaká byla jeho motivace, Gavrilo Princip odpověděl, že nenávidí Rakousko. Byla to z jeho strany pomsta za křivdu, která byla, jak uvedl, spáchána na srbském národu. Jeho cílem bylo sjednocení Jugoslávie v jednotnou monarchii. Hlavní atentátníci Gavrilo Princip, Nedeljko Čabrinovič a Trifko Grabež – vzhledem k tomu, že nedosáhli ještě plnoletosti – byli odsouzeni k dvacetiletému těžkému žaláři. Čekala je Malá pevnost Terezín.
V samotce, kde byly katastrofální podmínky, se zhoršil i Principův zdravotní stav. Po dvou letech u Principa propukla tuberkulóza kostí. Byl přemístěn do nemocnice. V roce 1917 byl Gavrilo Princip takřka nehybný, zemřel 28. dubna 1918. Pár měsíců před rozpadem Rakousko-Uherska. Bylo mu teprve 24 let a vážil pouhých 40 kilogramů. Věznění nepřežili ani oba jeho druhové, hlavní atentátníci Nedeljko Čabrinovič a Trifko Grabeš… Jejich těla byla v roce 1920 exhumována a převezena do Sarajeva, kde jim, stejně jako dalším atentátníkům, bylo postaveno mauzoleum.
Leopolda Lojka byl až do konce svých dnů přesvědčen o tom, že kdyby tenkrát neposlechl rozkazu generála Potiorka, nešlápl na brzdu a jel dál, světový konflikt mohl odvrátit.
Leopold Lojka je pochován na Ústředním hřbitově v Brně v neoznačeném hrobě. Tento hrob koupil Brněnský městský střelecký sbor a bude jej na vlastní náklady rekonstruovat, aby mohl být dne 28.6.2014 u příleřitosti 100 výročí atentátu na následníka trůnu slavnostně odhalen.
Brněnský městský střelecký sbor u hrobu Leopolda Lojky.